Over lukasvesely92

Uitgebreide omschrijving

Co udělat, když děti hra omrzí po prvních pěti minutách
Když dítě po pěti minutách odhodí kostky, pastelky nebo autíčka s tím, že ho to nebaví, nemusí to nutně znamenat konec hry. Často je příčinou přílišná složitost nebo naopak stereotyp, který jste mu vy sami předali. Zkuste nejprve změnit perspektivu: místo abyste přebírali režii a říkali, co se má dělat, položte pár otevřených otázek. Zeptejte se, co by se podle něj mohlo stát, kdyby vláček vyjel z kolejí, nebo které zvířátko by si postavilo dům z kostek. Tím dítěti vrátíte pocit kontroly a hru znovu nastartujete. Vyhněte se také zahlcení velkým množstvím hraček najednou; jedna nebo dvě věci podněcují fantazii mnohem víc než barevný chaos, ve kterém se dítě rychle ztratí a přestane ho bavit objevovat.

Pokud problém přetrvává, zaměřte se na zapojení vlastního těla a pohybu do činnosti. Nenuťte dítě sedět u stolu, když má potřebu běhat nebo skákat. zde hru přesunout na zem, do chodby nebo na zahradu, kde může stavět z polštářů, hledat schované předměty nebo napodobovat zvířata. Když vidíte, že zájem opadá, zkuste do hry vnést nový prvek, ať už jde o obyčejnou kartonovou krabici, které se promění v jeskyni či garáž, nebo o malý úkol s předměty z domácnosti, třeba rozlišování barev u ponožek při „praní pro panenky“. Důležité je nečekat, až dítě začne frflat, ale včas nabídnout transformaci. Tím dokážete zachránit dětskou hru dřív, než vůbec začne upadat do nudy. Spojte svět fantazie s realitou a nechte ho, ať si hru řídí samo, jen s vaší drobnou podporou.


Nejúčinnější zbraní proti předčasnému konci hry je však vaše vlastní nadšení a aktivní účast, ne dohled z dálky. Nesedejte si s telefonem na kraj koberce a nečekejte, až si dítě poradí. Zapojte se jako rovnocenný společník: komentujte dění, dělejte zvuky, pokládejte kostky s přehnanou opatrností a nebojte se dělat chyby. Děti milují, když se dospělý „spálí“ a je třeba ho zachránit. Když ale cítíte, že pozornost opravdu vyprchala, nesnažte se ji za každou cenu držet. Někdy je nejlepším řešením hru dočasně opustit, uklidit a po nějaké době se k ní vrátit s jiným nápadem. Naučte se poznat rozdíl mezi přirozeným koncem aktivity a nezájmem. I krátká hra s vysokým nasazením a radostí má smysl. Pokud se vám povede vytvořit z obyčejného odpoledne dobrodružství s proměnlivým dějem, naučíte dítě vytrvalosti a schopnosti zachránit dětskou hru i v situaci, kdy se zdá ztracená. Klíčem je flexibilita a respekt k aktuální náladě dítěte.